Vedro, personální změny, piknik a pád lorda Voldemorta

Když jsem se chystal odjet do Indie, mnoho lidí se mě ptalo, jak budu zvládat to horké podnebí. Podle zpráv ze západu mám dojem, že teploty v ČR jsou vyšší než tady v Assamu. Posledních několik týdnů nám tady denně sprchne. Občas je dusno, ale sluníčko se teď moc neukáže, takže vedro moc není. Noci jsou příjemné a dá se normálně spát (asi před měsícem bylo pár dnů fakt horko a to se mi dařilo usínat až po půlnoci).

Francis, dobrovolník z Tamil Nadu nás opustil minulou neděli, neboť jeho služba skončila. Na začátku se mu stýskalo po domově, a pak se mu po měsíci pomalu ani nechtělo odjet. Takový dobrovolnický standard, řekl bych. Ale může se to lišit v závislosti na osobnosti dobrovolníka. Tak či tak požádal mě, abych mu nafotil studenty a školu, takže vám konečně po půl roce můžu poslat pár fotek, abyste měli představu, jak vypadají třídy v naší škole...

Šestá třída... sice tady neučím, ale třídy vypadají všechny dost podobně...
na stropě jsou větráky, které někdy i fungují... záleží jestli zrovna máme elektřinu nebo ne

Pátá třída... (tady učím)

...čítající něco kolem... (Francis)

...sedmdesáti dětí

Myslím, že už jsem se minule zmínil o personálních změnách, které se nezadržitelně blíží. Pokud jste nedávali pozor, krátce připomenu. Náš současný zástupce ředitele, otec Rajesh, byl převelen na jiné místo a příští týden odjíždí. Ředitel, otec Pampackal, předává svoji funkci nově příchozímu otci Manoharovi a sám se ujme administrativních povinností a vedení komunity. Mimo to přišel nově jeden bratr, který by tady měl zůstat cca 1 rok, a dále dvě řádové sestry, z nichž jedna bude zástupkyní ředitele a druhá bude zcela jistě taky něco dělat, jen si teď nejsem úplně jistý, co to přesně bude.

Otec Rajesh se před svým odjezdem loučí s mnoha lidmi a je zván do jejich domovů na obědy, večeře nebo "čaje" (tj. čaj+něco k snědku). Kromě toho se rozhodl také uspořádat piknik pro kluky muzikanty, s nimiž hrával na akcích a slavnostech. Pozval i Francise a mě. Původní plán byl, že naložíme na auto nástroje (klávesy, kytaru, elektronické bicí, baskytaru...), repráky, záložní zdroj, někam si vyjedeme, zamuzicírujeme, uvaříme si něco dobrého k snědku a vyrazíme zpět. Jelikož jsou však plány od toho, aby se měnily, dopadlo nakonec trochu jinak. Přijeli jsme do jedné vesnice, kde proběhl cca hodinový zpěvně-taneční program (účastnili jsme se my i místní), jídlo nám nakonec uvařili ochotné ženy z vesnice bo nebyl na vaření čas (kromě grilu, ten jsme si obstarali sami), z obědu se stala večeře a vrátili jsme se kolem deváté večer. Nicméně i tak to bylo moc fajn a o to přece jde ne?

otec Rajesh (vlevo) - odchází otec Manohar (vpravo) - přichází	Program na rozloučenou/uvítanou (necelé tři hodiny proslovů, tanců a písní) se konal ve čtvrtek dopoledne v době výuky	Jeden z rozlučkových obědů otce Rajeshe, na který jsme byli spolu s Francisem pozváni také (slečny učitelky od nás)
Vyrážíme na piknik...	... děti "sekají" trávu na místě, kde se bude...	...tančit...
...zpívat...	...tančit...	...zpívat... (Rosa na kolejích)
...a hrát	Potom nažhavíme gril...	...a dáme si do nosu!
Takhle jezdí některé děti ze školy	Takhle orá ten, kdo nemá traktor	A takhle vypadá naše týden stará komunitní jídelna (první patro studentského hostelu  se konečně finalizuje)

PS: Konečně jsem dočetl Harryho Pottera až do konce. Ať si říká kdo chce, co chce, kdybych neměl žádné povinnosti, zhltnul bych to jedním dechem. Jak prohlásil Doctor Who: "Good old J.K.!" (pozn. to jako J.K.Rowling ;) )

Tři nevěsty, dva ženiši a jeden pohřeb

Včera jsem s překvapením zjistil, že už je to měsíc, co jsem naposledy psal na blog. Na jednu stranu bych si přál, abych měl víc prostoru a energie pro sdílení místního dění, na druhou stranu rychlost s jakou mi tu ubíhají týdny svědčí o tom, že se nenudím a je to tu fajn. Dneska máme den volna, takže mám konečně čas, zase vám něco sepsat ;)

Pátá třída na návštěvě u Francise (dobrovolník z Tamil Nadu) a mě.
Dveře za mnou vedou do Francisova pokoje a dveře vpravo do mého.

Před dvěma týdny nám odešla jedna učitelka ze školy. Třídní učitelka osmé třídy učila matiku, přírodní vědy a na prvním stupni počítače. Dostala nabídku lepší práce v nějakém chemickém výzkumu hnojiv s cca čtyřikrát vyšším platem (plat učitelů v naší škole se pohybuje v řádu 4-5 tisíc rupií... proto si snad všichni přivydělávají soukromým doučováním). Nabídl jsem se, že za ni vezmu matematiku v sedmé třídě, protože už tam učím přírodní vědy a sedmáky docela znám. Navíc učit matematiku je pro mě jednodušší a příprava hodin mi zabírá minimum času. Nehledě k tomu, že po těch pěti měsících už jsem se naučil v tom tady trochu líp chodit a co mi na začátku zabíralo času moc, zabírá mi teď času méně.

Nicméně stále bylo potřeba nějak zaplnit díru v učitelském sboru. Otec ředitel proto po týdnu přijal novou učitelku, která tady už jednou byla na pohovoru, ale v té době ještě neměla dokončeného bakaláře. Teď už dokončeno má (před pár týdny).

Další velká věc bude, že v horizontu tří týdnů nás opustí náš zástupce ředitele, otec Rajesh, protože byl přidělen na nové místo. Oni takhle někteří salesiáni přibližně každé tři roky mění místo, podle toho, kde jsou potřeba. Bylo mu to nařízeno shora a on to akceptuje. Místo něj nám sem přijde nový otec, který nastoupí na pozici ředitele. Současný ředitel zůstane tady, ale bude se věnovat jiným věcem (je potřeba dorazit stavbu hostelu pro kluky a možná se bude stavět i něco pro děvčata). Budu tedy mít nového šéfa. Kromě toho má dorazit jeden salesiánský bratr, který bude učit na naší škole a taky dvě řádové sestry. Sestry si přijedou prohlédnout místo, nějaký čas tady budou pomáhat, a když se jim tu bude líbit, dají se do stavby konventu. Zkrátka a dobře dost věcí se tu změní, ale studenti jsou pořád stejní, většina učitelů taky, takže dopad pro mě osobně až zas tak zásadní nejspíš nebude (až na toho nového šéfa :) ).

Minulou sobotu proběhl kvíz ze znalostí o životě Dona Bosca. Celkem se měli naučit odpovědi na nějakých 800 otázek. Otec ve snaze motivovat k vyšším výkonům nabídl peněžní výhru v hodnotě 5000Rs, 4000Rs a 3000Rs třem vítězům (měsíční plat učitele naší školy). Kolik bylo zájemců o účast si můžete domyslet z fotografie níže. Jak se ukázalo po prvních dvou kolech, znalosti soutěžících nebyly zdaleka tak rozsáhlé, jak náš pan ředitel doufal. V průběhu soutěže proto vyhlásil, že aby měl soutěžící právo na výhru, musí dosáhnout alespoň určitého minimálního počtu bodů (jinak by peníze rozdal v podstatě za nic). Nakonec to dopadlo tak, že jeden klučina dostal hlavní cenu a zbylí účastníci cenu útěchy. Těžko říct, jestli byl výkon snížen nervozitou, smůlou nebo nedostatečnou přípravou. Nervozita byla opravdu znát a i nějaké slzy se objevili.

Moje bývalá kolegyně učitelka

Kvíz o životě Dona Bosca

Rohit - vítěz kvízu a zároveň nejlepší student 7. třídy (tam učím)

V neděli večer jsme šli svíčkové procesí ku příležitosti 31. května (konce mariánského měsíce). Začali jsme ve vesnici Balijian a šli jsme k naší kapli v Rangajanu. Vpředu šli dva andělé (respektive andělky), poté studenti technického učiliště a kluci z hostelu v Rangajanu, následovalo auto, na němž stála socha panny Marie a na korbě auta byla kapela ozvučená reprobednou. Za autem pak mohla jít cca stovka lidí se svícemi. Cestou se zpívalo a modlil se růženec. V naší kapli proběhli krátké obřady a po nich pálení dopisů (týden předem otec oznámil, že kdo chce, může napsat dopis panně Marii). Vrcholem večera byl tanečně-zpěvný program, které se moc povedl. Naštěstí se to celé obešlo bez deště, jenom bahno bylo trochu kluzké.

Andělky na začátku průvodu...	...panna Maria na střeše...	...a kapela na korbě
Procesí...	...	Na pár vteřin jsem si vzal svíčku, a pak jsem se zas chopil foťáku

A teď konečně abych vysvětlil ten nadpis. Před nějakým časem jsem navštívil svého indického kamaráda ve státě Himachal Pradesh (seznámili jsme se cestou ve vlaku). Vdávala se mu sestra a tak mě pozval, abych se přijel podívat. Zároveň se na mě mohli podívat jeho známí a rodina, takže to bylo zajímavé pro obě strany. O tom jak to probíhalo se třeba někdy rozepíšu... pokud ne, můžete se mě zeptat, až se vrátím, mám spoustu fotek a nějaké to video se taky najde. Další svatba se pak konala v Golaghatu a vdávala se sestra jedné mojí kolegyně. Fotky obou nevěst přikládám níže, ať máte trochu představu o tom, jak vypadají některé nevěsty v Indii. Nutno dodat, že obě svatby byly hinduistické a nevěsty byly oblečené ve stylu severní Indie. Ona i ta svatba v Golaghatu byla ve stylu severní Indie, protože ani jedna z rodin není původem z Assamu, ale právě ze států na severu. Assamská svatba by vypadala jinak.

Tak to máme dvě nevěsty a dva ženichy. No a co ta třetí nevěsta, že by ji snad někdo nechal stát samotnou u oltáře? Nic takového, jedná se totiž o docela jiný typ svatby. Když má dívka v Assamu poprvé měsíčky, je to velká událost nejenom pro ni, ale také pro celou její rodinu. Stává se z ní žena a to je přece nutno oslavit. Taková slavnost se anglicky nazývá "marriage," což v překladu znamená svatba. Ostatně i výzdoba domu je téměř totožná s konáním běžné svatby. Přicházejí hosté, dávají dívce dárky (různé užitečnosti denní potřeby, peníze nebo šperky), každý dostane najíst, hraje hudba apod. Někomu to může přijít divné, slavit něco takového. Nejsem dívka a nevím, jak tuto událost vnímají děvčata u nás, ale z toho co jsem zaslechl mám pocit, že je to spíš v některých případech spojeno s negativními pocity nejistoty či skoro až studu. Pokud tomu tak je, pak mi indický přístup přijde mnohem rozumnější. Proč by se měla mladá žena stydět za něco, co je přirozenou součástí jejího života? Takhle má radost, že vstupuje do další fáze života a cítí podporu rodiny a přátel.

Pokud jde o ten pohřeb, minulý týden ve čtvrtek zabili Brumbála... Držel jsem smutek do neděle...

Nevěsta 2. zleva	Nevěsta (vpravo)	Nevěsta bez ženicha (ta s největší tečkou na čele)
Cestou na svatbu nám trochu sprchlo	Na návštěvě u školníka Clementa	Návštěva u kolegy Amrita (ten pavouk vzadu nemá chybu :D )