Když jsem se chystal odjet do Indie, mnoho lidí se mě ptalo, jak budu zvládat to horké podnebí. Podle zpráv ze západu mám dojem, že teploty v ČR jsou vyšší než tady v Assamu. Posledních několik týdnů nám tady denně sprchne. Občas je dusno, ale sluníčko se teď moc neukáže, takže vedro moc není. Noci jsou příjemné a dá se normálně spát (asi před měsícem bylo pár dnů fakt horko a to se mi dařilo usínat až po půlnoci).
Francis, dobrovolník z Tamil Nadu nás opustil minulou neděli, neboť jeho služba skončila. Na začátku se mu stýskalo po domově, a pak se mu po měsíci pomalu ani nechtělo odjet. Takový dobrovolnický standard, řekl bych. Ale může se to lišit v závislosti na osobnosti dobrovolníka. Tak či tak požádal mě, abych mu nafotil studenty a školu, takže vám konečně po půl roce můžu poslat pár fotek, abyste měli představu, jak vypadají třídy v naší škole...
Šestá třída... sice tady neučím, ale třídy vypadají všechny dost podobně... na stropě jsou větráky, které někdy i fungují... záleží jestli zrovna máme elektřinu nebo ne |
Myslím, že už jsem se minule zmínil o personálních změnách, které se nezadržitelně blíží. Pokud jste nedávali pozor, krátce připomenu. Náš současný zástupce ředitele, otec Rajesh, byl převelen na jiné místo a příští týden odjíždí. Ředitel, otec Pampackal, předává svoji funkci nově příchozímu otci Manoharovi a sám se ujme administrativních povinností a vedení komunity. Mimo to přišel nově jeden bratr, který by tady měl zůstat cca 1 rok, a dále dvě řádové sestry, z nichž jedna bude zástupkyní ředitele a druhá bude zcela jistě taky něco dělat, jen si teď nejsem úplně jistý, co to přesně bude.
Otec Rajesh se před svým odjezdem loučí s mnoha lidmi a je zván do jejich domovů na obědy, večeře nebo "čaje" (tj. čaj+něco k snědku). Kromě toho se rozhodl také uspořádat piknik pro kluky muzikanty, s nimiž hrával na akcích a slavnostech. Pozval i Francise a mě. Původní plán byl, že naložíme na auto nástroje (klávesy, kytaru, elektronické bicí, baskytaru...), repráky, záložní zdroj, někam si vyjedeme, zamuzicírujeme, uvaříme si něco dobrého k snědku a vyrazíme zpět. Jelikož jsou však plány od toho, aby se měnily, dopadlo nakonec trochu jinak. Přijeli jsme do jedné vesnice, kde proběhl cca hodinový zpěvně-taneční program (účastnili jsme se my i místní), jídlo nám nakonec uvařili ochotné ženy z vesnice bo nebyl na vaření čas (kromě grilu, ten jsme si obstarali sami), z obědu se stala večeře a vrátili jsme se kolem deváté večer. Nicméně i tak to bylo moc fajn a o to přece jde ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.