Tři nevěsty, dva ženiši a jeden pohřeb

Včera jsem s překvapením zjistil, že už je to měsíc, co jsem naposledy psal na blog. Na jednu stranu bych si přál, abych měl víc prostoru a energie pro sdílení místního dění, na druhou stranu rychlost s jakou mi tu ubíhají týdny svědčí o tom, že se nenudím a je to tu fajn. Dneska máme den volna, takže mám konečně čas, zase vám něco sepsat ;)

Pátá třída na návštěvě u Francise (dobrovolník z Tamil Nadu) a mě.
Dveře za mnou vedou do Francisova pokoje a dveře vpravo do mého.

Před dvěma týdny nám odešla jedna učitelka ze školy. Třídní učitelka osmé třídy učila matiku, přírodní vědy a na prvním stupni počítače. Dostala nabídku lepší práce v nějakém chemickém výzkumu hnojiv s cca čtyřikrát vyšším platem (plat učitelů v naší škole se pohybuje v řádu 4-5 tisíc rupií... proto si snad všichni přivydělávají soukromým doučováním). Nabídl jsem se, že za ni vezmu matematiku v sedmé třídě, protože už tam učím přírodní vědy a sedmáky docela znám. Navíc učit matematiku je pro mě jednodušší a příprava hodin mi zabírá minimum času. Nehledě k tomu, že po těch pěti měsících už jsem se naučil v tom tady trochu líp chodit a co mi na začátku zabíralo času moc, zabírá mi teď času méně.

Nicméně stále bylo potřeba nějak zaplnit díru v učitelském sboru. Otec ředitel proto po týdnu přijal novou učitelku, která tady už jednou byla na pohovoru, ale v té době ještě neměla dokončeného bakaláře. Teď už dokončeno má (před pár týdny).

Další velká věc bude, že v horizontu tří týdnů nás opustí náš zástupce ředitele, otec Rajesh, protože byl přidělen na nové místo. Oni takhle někteří salesiáni přibližně každé tři roky mění místo, podle toho, kde jsou potřeba. Bylo mu to nařízeno shora a on to akceptuje. Místo něj nám sem přijde nový otec, který nastoupí na pozici ředitele. Současný ředitel zůstane tady, ale bude se věnovat jiným věcem (je potřeba dorazit stavbu hostelu pro kluky a možná se bude stavět i něco pro děvčata). Budu tedy mít nového šéfa. Kromě toho má dorazit jeden salesiánský bratr, který bude učit na naší škole a taky dvě řádové sestry. Sestry si přijedou prohlédnout místo, nějaký čas tady budou pomáhat, a když se jim tu bude líbit, dají se do stavby konventu. Zkrátka a dobře dost věcí se tu změní, ale studenti jsou pořád stejní, většina učitelů taky, takže dopad pro mě osobně až zas tak zásadní nejspíš nebude (až na toho nového šéfa :) ).

Minulou sobotu proběhl kvíz ze znalostí o životě Dona Bosca. Celkem se měli naučit odpovědi na nějakých 800 otázek. Otec ve snaze motivovat k vyšším výkonům nabídl peněžní výhru v hodnotě 5000Rs, 4000Rs a 3000Rs třem vítězům (měsíční plat učitele naší školy). Kolik bylo zájemců o účast si můžete domyslet z fotografie níže. Jak se ukázalo po prvních dvou kolech, znalosti soutěžících nebyly zdaleka tak rozsáhlé, jak náš pan ředitel doufal. V průběhu soutěže proto vyhlásil, že aby měl soutěžící právo na výhru, musí dosáhnout alespoň určitého minimálního počtu bodů (jinak by peníze rozdal v podstatě za nic). Nakonec to dopadlo tak, že jeden klučina dostal hlavní cenu a zbylí účastníci cenu útěchy. Těžko říct, jestli byl výkon snížen nervozitou, smůlou nebo nedostatečnou přípravou. Nervozita byla opravdu znát a i nějaké slzy se objevili.

Moje bývalá kolegyně učitelka

Kvíz o životě Dona Bosca

Rohit - vítěz kvízu a zároveň nejlepší student 7. třídy (tam učím)

V neděli večer jsme šli svíčkové procesí ku příležitosti 31. května (konce mariánského měsíce). Začali jsme ve vesnici Balijian a šli jsme k naší kapli v Rangajanu. Vpředu šli dva andělé (respektive andělky), poté studenti technického učiliště a kluci z hostelu v Rangajanu, následovalo auto, na němž stála socha panny Marie a na korbě auta byla kapela ozvučená reprobednou. Za autem pak mohla jít cca stovka lidí se svícemi. Cestou se zpívalo a modlil se růženec. V naší kapli proběhli krátké obřady a po nich pálení dopisů (týden předem otec oznámil, že kdo chce, může napsat dopis panně Marii). Vrcholem večera byl tanečně-zpěvný program, které se moc povedl. Naštěstí se to celé obešlo bez deště, jenom bahno bylo trochu kluzké.

Andělky na začátku průvodu...	...panna Maria na střeše...	...a kapela na korbě
Procesí...	...	Na pár vteřin jsem si vzal svíčku, a pak jsem se zas chopil foťáku

A teď konečně abych vysvětlil ten nadpis. Před nějakým časem jsem navštívil svého indického kamaráda ve státě Himachal Pradesh (seznámili jsme se cestou ve vlaku). Vdávala se mu sestra a tak mě pozval, abych se přijel podívat. Zároveň se na mě mohli podívat jeho známí a rodina, takže to bylo zajímavé pro obě strany. O tom jak to probíhalo se třeba někdy rozepíšu... pokud ne, můžete se mě zeptat, až se vrátím, mám spoustu fotek a nějaké to video se taky najde. Další svatba se pak konala v Golaghatu a vdávala se sestra jedné mojí kolegyně. Fotky obou nevěst přikládám níže, ať máte trochu představu o tom, jak vypadají některé nevěsty v Indii. Nutno dodat, že obě svatby byly hinduistické a nevěsty byly oblečené ve stylu severní Indie. Ona i ta svatba v Golaghatu byla ve stylu severní Indie, protože ani jedna z rodin není původem z Assamu, ale právě ze států na severu. Assamská svatba by vypadala jinak.

Tak to máme dvě nevěsty a dva ženichy. No a co ta třetí nevěsta, že by ji snad někdo nechal stát samotnou u oltáře? Nic takového, jedná se totiž o docela jiný typ svatby. Když má dívka v Assamu poprvé měsíčky, je to velká událost nejenom pro ni, ale také pro celou její rodinu. Stává se z ní žena a to je přece nutno oslavit. Taková slavnost se anglicky nazývá "marriage," což v překladu znamená svatba. Ostatně i výzdoba domu je téměř totožná s konáním běžné svatby. Přicházejí hosté, dávají dívce dárky (různé užitečnosti denní potřeby, peníze nebo šperky), každý dostane najíst, hraje hudba apod. Někomu to může přijít divné, slavit něco takového. Nejsem dívka a nevím, jak tuto událost vnímají děvčata u nás, ale z toho co jsem zaslechl mám pocit, že je to spíš v některých případech spojeno s negativními pocity nejistoty či skoro až studu. Pokud tomu tak je, pak mi indický přístup přijde mnohem rozumnější. Proč by se měla mladá žena stydět za něco, co je přirozenou součástí jejího života? Takhle má radost, že vstupuje do další fáze života a cítí podporu rodiny a přátel.

Pokud jde o ten pohřeb, minulý týden ve čtvrtek zabili Brumbála... Držel jsem smutek do neděle...

Nevěsta 2. zleva	Nevěsta (vpravo)	Nevěsta bez ženicha (ta s největší tečkou na čele)
Cestou na svatbu nám trochu sprchlo	Na návštěvě u školníka Clementa	Návštěva u kolegy Amrita (ten pavouk vzadu nemá chybu :D )