Posila z Evropy, Janek, památky a Tatra Kopřivnice

Vzal jsem si týden volna od učení a vyrazil do Delhi. Ne snad proto, že by mě už zase zachvátila cestovní horečka ale proto, že jsme i s Jonášem již delší dobu očekávali vzácnou návštěvu z Evropy. Před několika měsíci jsme začali spřádat plány a teď konečně nastala realizační fáze - do Indie přiletěli Jonášovi rodiče a moje mladší sestra. Jeli jsme jim naproti do Delhi jednak abychom tam navštívili nějaké památky a jednak abychom je pak doprovodili na cestě do Assamu. Ve čtvrtek 12.3. krátce po půlnoci přistálo letadlo z Vídně a všichni jsme se převezli dvěma taxíky do Don Bosco Provincial House. Salesiáni v mají v Delhi ubytovací prostory, které používají nejen pro salesiány, a tak jsme se rozhodli jejich služeb využít.

Čtvrteční dopoledne jsme věnovali odpočinku a po obědě nás jeden místní bratr provedl po technické škole nacházející se ve stejném areálu jako naše ubytovna. Výuka je zaměřena velkou měrou prakticky - frézy, soustruhy, nůžky na plech, velké tiskárny na velkoplošný tisk, velkoformátové řezačky na papír apod. Když neprobíhá výuka, stroje využívají zaměstnanci ke klasické komerční práci a školní vybavení tak neleží ladem, ale generuje i nějaký příjem.

Odpoledne jsme vyrazili navštívit Akshardham - je to značně velký komplex mnoha budov, různých nádvoří, několika vodních ploch s fontánami a zahrad. Před vstupem musí každý návštěvník projít přísnou bezpečnostní kontrolou. Dovnitř si smíte vzít pouze láhev vody, peníze a doklady (+ něco na sebe, že ano). Žádné mobily, foťáky, kamery, jídlo... dokonce ani žvýkačky - dva balíčky nám zabavili (ty co měl Jonášův táta v kapsičce na košili ovšem nikdo nezaznamenal). Takže dáte batoh do úschovny, projdete rámem, prohmatá vás místní ochranka a konečně jste uvnitř. Nutno podotknout, že muži a ženy mají oddělený vstup resp. každý mají vlastní frontu, s čímž jsme se setkali i u dalších velkých památek. Samozřejmě jste-li muž, prohledává vás muž a pokud jste žena, bude tam na vás čekat žena.

Jestli se někdy vypravíte do hlavního města Indie, Akshardham si rozhodně nenechte ujít. Celý komplex se rozkládá na ploše cca 100 akrů a za půl dne jsme toho stihli projít ani ne polovinu, přičemž na kochání moc času nebylo. Každá budova, každý sloup a každá soška či freska, vše je dotaženo do nejmenších detailů. Vstup je zdarma, takže se sem člověk může kdykoliv vrátit (musí jen znovu projít kontrolou). V jedné části jsou i obchody s nejrůznějšími suvenýry a večer je možno navštívit vodní-ohnivou-laserovou show. Nemá smysl snažit se ji nějak popisovat, ta byla prostě krásná - velká fontána složená z mnoha vodotrysků různých směru a tvarů kombinovaná s laserovým světlem a v závěru se na vodě rozhoří několik ohňů. Během show také promítají animace na přilehlou budovu. Nic lepšího svého druhu jsem zatím neviděl. Na show se platí vstupné.

Ve čtvrtek jsme cestovali metrem a v pátek jsme se rozhodli vzít si auto s šoférem. Metro je v Delhi funkční a čisté (možná i lepší než v Praze) a není ani nijak drahé, ovšem přece jenom to chvilku trvá, než se dostanete na místo určení a navíc ne každá památka je dostupná metrem. Autobusy MHD jsou použitelné jen velmi obtížně. Na zastávkách nejsou žádné jízdní řády, takže nevíte, kdy co jede a ani kam to jede. Jeden Ind nám potvrdil, že i mnozí místní nemají k autobusům v Delhi příliš velkou důvěru. Nicméně na zastávkách stává lidi docela hodně.

Náš šofér - přezdívali jsme mu Janek a kromě jízdy po Delhi s námi absolvoval i cestu do Agry. Když jsme s ním smlouvali, za kolik by nás v neděli odvezl na vlakové nádraží, tvrdil, že musí zavolat svému šéfovi, ale telefonní hovor jenom předstíral. Jinak to ale byl fajn chlapík a docela dobře jsem si s ním cestou do Agry popovídal :)

Pátek jsme zahájili návštěvou Red Fort (Červené pevnosti). Za malý poplatek si můžete zapůjčit audioprůvodce - sluchátka s přehrávačem. Uvnitř pevnosti jsou tabulky s čísly a když zadáte číslo do přehrávače, dozvíte se co a jak. V pevnosti je možno fotit dle libosti - pár fotek najdete dole pod textem. Nejsme zas tak architektury chtiví, takže jsme pevnost neprocházeli úplně celou. Je to tak na půl dne.

Jeden měsíc v roce se otevírají pro veřejnost zahrady u prezidentského paláce. Tato tradice přetrvává už z dob, kdy Indie ještě nebyla republikou. Zbývali poslední dva dny do zavření, a tak jsme se tam jeli podívat. Poněkud úsměvně působil fakt, že dovnitř si nesmíte vzít kameru ani foťák, ale můžete si vzít mobil. Uvnitř tedy poměrně běžně vidíte pózující návštěvníky a fotí zde snad úplně každý. Ostraha si tím nijak neznepokojuje, jen občas někoho seřvou, když už se odváží příliš daleko od vyznačené trasy, a před zavírací dobou začnou lidi trochu popohánět. Ve zbytku roku jsou zahrady přístupné pouze VIP osobám. V některých částech jsou jen obyčejné záhony a jinde zas najdete třeba fontánu nebo exotické stromy. Ovšem není to zas takové terno, jedna návštěva stačí.

V sobotu jsme se vydali do necelých 200 km vzdáleného města Agra. Jaká stavba se vám vybaví jako první, když se řekne Indie? Ano, tak přesně na tu jsme se jeli podívat do Agry. V 17. stol. žil jeden panovník (ono jich teda žilo v té době víc, ale nás teď zajímá jen tento). Už poněkolikáté se oženil a rozšířil tak svůj harém o další ženu. Za krátký čas se ale ukázalo, že tato žena v mnoha směrech předčí ostatní manželky. Panovník ji brával na své audience, diskutoval s ní o politických věcech, doprovázela ho na jeho vojenských výpravách, no zkrátka byl do ní načisto blázen. Vzali se, když jí bylo 15 let, porodila mu 14 dětí (přibližně půl na půl holky a kluky) a zemřela v 36 právě při porodu posledního dítěte. Nešťastný vládce se rozhodl vybudovat pro ni mausoleum, jaké svět neviděl (mimo jiné také prý vyhlásil dva roky smutku, kdy se nesmělo hrát, zpívat, nosit šperky nebo používat parfémy - zdroj Wikipedie). Dal se do díla. Ale co se nestalo, jak bývalo v té době zvykem, jeden z jeho synů se nemohl dočkat, až se stane králem, a tak svého otce zavřel do vězení a sám se ujal kralování. Za nějaký čas, když dostavěli Taj Mahal, truchlící manžel si mohl jeho krásu užívat pouze pohledem z okna svého zamčeného pokoje - a to celých osm let. Pak umřel a pochovali ho vedle jeho manželky do hrobky pod budovou Taj Mahalu.

Taj Mahal jako vygooglený

Opět jedna úsměvná story ohledně bezpečnostních kontrol. Dovnitř si můžete vzít mobil, foťák, kameru nebo tablet, ale nesmíte si vzít třeba laptop. Jonáš měl s sebou tablet velikosti přibližně A4 a jedna vojanda mu řekla, že tam s tím nesmí, protože je to laptop. Vysvětlování nepomohlo, "laptop" musel zůstat venku. Později vevnitř v areálu je cedule, že "od tohoto místa dál, nesmíte používat videokameru." Můžete ale klidně používat foťák. Řekl jim někdo, že dnešní dražší foťáky umí pořizovat kvalitnější videozáznam než levné kamery? A do třetice všeho vtipného, když vejdete přímo do budovy Taj Mahalu, je zde přísný zákaz focení. Jsou tam dva chlapíci sledující návštěvníky a jakmile někdo začne fotit, pískají na píšťalku a křičí "no foto!!" V konečném důsledku tedy stejně není problém vevnitř něco vyfotit a navíc je tam hluk jak na fotbalovém stadionu. Přání "odpočívej v pokoji" by mohlo proto zemřelému panovníkovi a jeho manželce znít poněkud ironicky.

Na prohlídku Delhi i Agry by to chtělo víc času. Ten my teď ale nemáme a frčíme už zpět do Assamu.

Dodatek o autech Tatra Kopřivnice

Kus cesty vlakem jsme jeli s chlapíkem pracujícím ve službách indické obrany a jeho dcerou. Říkal, že Českou republiku zná, protože spolupracuje s několika Čechy. Nedalo mi to a zeptal jsem se, jak je propojena naše malá republika s obrannými složkami Indie. Prý od nás kupují Tatrovky :) "A co velký koncern Tata, který máte tady v Indii, ti přece také dělají velké vozy?" ptám se dál. No jenže ty prý nemají takový výkon a navíc Tatrovka funguje za každého počasí v poušti i v horách.

Red Fort (RF) - Červená pevnost z pískovce	RF - hlavní brána	RF - vnitřní prostory I
RF - vnitřní prostory II	RF - lešení tak trochu jinak	RF - altánek pro období dešťů - panovník seděl vevnitř, po zadní stěně stékala voda, která pak vytékala kanálkem uprostřed... v noci tam byly svíce a jejich světlo se krásně odráželo
RF - jeden z obyvatelů pevnosti	RF - market se suvenýry - dříve na tento market mohli během týdne chodit pouze muži a ženám byl vyhrazen jenom jeden den v týdnu	RF - psi najdete v Indii úplně všude, dokonce i uvnitř památkových komplexů (snad kromě Taj Mahalu)
Indian gate (Indická brána)	Centrum Dillí I	Centrum Dillí II
Na turisticky frekventovaných místech nás Indové oslovovali, jestli se s námi mohou vyfotit. Na této fotce jsem to byl ovšem já, kdo oba chlapce požádal o fotku. Konečně jsem našel někoho s kým nevypadám, jako bych stál při focení na židli.	Pár opic lezlo po stromech a drátech v centru města...	... a vypadaly asi takhle
Do blízkosti Taj Mahalu nesmí motorové vozy, protože smog ničí jeho barvu. Proto tam jezdí rikšové na kolech, koňské a velbloudí povozy nebo třeba elektro-rikša na baterie	No jo, pozvěte si sestru do Indie	Ještě jeden Taj Mahal
Znáte šikmou věž v Pise? Spousta lidí se fotí, jako se o tu věž opírali. Podíváte-li se na ně při focení z jiného úhlu vypadá to asi takhle. Podobně se spousta lidí fotí, jako by drželi Taj Mahal za špičku. My jsme se tak nevyfotili (asi z principu).	Taj Mahal - detail bočního oblouku	Taj Mahal - detail nápisů na budově - vytvořeno z bílého a černého mramoru
Budova nalevo od Taj Mahalu (stále stejný komplex)	Dva chlapíci si nakreslili na dlaždici beton herní plán a hrají nějakou hru s kamínky - není to nic typického, ale je to vtipné	Náhodný trhovec v centru Delhi (zrovna jsme čekali na Janka, až nás přijede vyzvednout)