Dva týdny zkoušek, týden opravování, rýžová sezóna a hurá na prázdniny (3. dopis z Indie)

Milí přátelé,

o co více se mi daří začlenit v Rangajanu, o to méně se mi daří nacházet čas a energii pro psaní zpráv k nám do srdce Evropy. Naštěstí začaly prázdniny, a tak se zase hlásím. Ale hezky popořadě...

Ilustrativní foto s příběhem uvedeným níže... jinak prostě sázení rýže ;)

Poslední dva červnové týdny školy byly věnovány pololetním zkouškám. Jsou důležitější než čtvrtletní, protože z nich můžete získat víc bodů do celkového hodnocení na konci roku. Každý den jako obvykle začal nástupem a po něm se studenti neprodleně odebrali do tříd. Aktovky zanechali na chodbách a s sebou mohli mít jen psací/rýsovací potřeby, láhev s vodou a podložku na psaní. Kalkulačky povoleny nejsou. Možná proto, že ne každý má dost peněz na nákup kalkulačky, možná z jiného důvodu, každopádně ve školách značky Don Bosco je plošný zákaz používání kalkulaček u zkoušek. To mimo jiné znamená umět základní mocniny (potažmo odmocniny) z hlavy, počítat každé víceciferné sčítání, odčítaní, násobení i dělení ručně, nutnost pamatovat si konstanty apod.

V každé třídě jsou během zkoušek namixovaní studenti z různých ročníků, např. v jedné lavici sedí jedna páťačka, sedmačka, osmák a desáťák. I přes toto značně efektivní opatření se daří mnohým studentům úspěšně opisovat otázky typu a/b/c/d nebo ano/ne. Inu místní děti jsou vynalézavé stejně jako naše.

Delší zkouška z předmětu trvá 3 hodiny (za 90 bodů), kratší jen hodinu a půl (40 bodů). Když si představíte tříhodinovou zkoušku v letních teplotách (assámských letních teplotách!) bez klimatizace a mnohdy i bez fungujících větráků (protože zrovna nešel proud), není to žádný med. Občas někdo v průběhu zkoušky i usnul. Většinou to byli studenti, kteří už napsali všechno co věděli, a proto jsem je nechával spát. Takový spící žák má totiž mnohem menší tendenci k opisování a vyrušování než žák bdící. Speciálně jeden klučina měl tendenci k usínání každý den.

Jakmile se odbyla poslední zkouška, škola i hostel maličko osiřely. Kluci z hostelu odjeli na prázdniny domů a do školy nadále docházeli pouze učitelé, kteří si krátili pracovní dobu čtením sci-fi povídek, jež žáci sepsali v domnění, že se jedná o správné odpovědi. No tak zase abych jim nekřivdil, někteří žáci jsou opravdu schopní a některým bych mohl závidět jejich rukopis. Rozhodně jim ale nezávidím, že musí studovat v angličtině a prakticky od školky se učí tři jazyky (assámštinu, hindí a angličtinu), přičemž každý z těchto jazyků má jiné písmo. To pak můžete být chytří na fyziku jak chcete, ale pokud máte problém s angličtinou, nemáte šanci (můj skromný názor).

Část učitelů dokončila opravování v průběhu jednoho týdne, zbytku to trvalo téměř týdny dva. Záleží na tom, v kolika třídách učíte, jak staré žáky a jaké předměty. Třeba opravování přírodních věd v páté třídě čítající 73 studentů mi trvalo dva dny. Celkově mi to vzalo něco přes týden, a když jsem to dodělal, cítil jsem silný příval radosti. Tolik tedy o zkouškách.

Červenec je měsícem letních prázdnin. Pro mnoho žáků a jejich rodinné příslušníky to znamená zábavu ve formě sázení rýže. Jednou jsem takhle pozoroval sazeče rýže krátce po poledni. Pracovali na přímém slunci a evidentně si nevšimli, že už by dávno měli upadnout do mdlob. Já jsem pomalu umíral ve stínu. Později jsem se dozvěděl, že to jsou nájemní dělníci, kteří sice dostanou o něco víc peněz, ale po pár dnech většinou onemocní horečkou nebo něčím podobným. Vlastně mě to nepřekvapuje, protože to vedro, co tu máme poslední dva týdny je docela pekelné. Není to jen teplotou vzduchu, ale také vysokou vlhkostí. I místní mají občas problémy. Já mám naštěstí teď prázdniny, takže když už je toho moc, zalezu do pokoje a trochu se prospím. Většinou teď jde proud a větrák taky dost pomůže. A pokud jde o sázení rýže, většina lidí se mu věnuje brzy ráno a k večeru před setměním.

Jelikož nerad dlouhodobě zahálím a rád se učím nové věci, nemohl jsem odolat pohledu na naše studenty technického učiliště, kteří cca před týdnem začali zúrodňovat pozemky patřící škole. Nahodil jsem kraťasy a tričko a hurá do bahna. Konečně už vím, jak se sází rýže. Mé zpočátku slimáčí tempo se v průběhu týdne značně zlepšilo. Nicméně stále dosahuji jen poloviční rychlosti ve srovnání s těmi nejlepšími. Níže přikládám fotografie, abyste měli trochu představu. Obecný postup obdělávání pole a sázení je přibližně následující:
(pozn. prosím čtenáře, aby následující řádky nepovažovali za plnohodnotný návod k pěstování rýže... chcete-li mít vlastní rýžové pole, obraťte se na odborníky)

1) duben-červen - zorá se pole zarostlé trávou... přes zimu je pole vyschlé a zem je tvrdá, nicméně touhle dobou už dostatečně napršelo a je jsou z toho spíš bahnité bazény... zoraná tráva časem z velké části shnije...

2) konec června - na malou část pole nasadíme semeno rýže, z něhož dostaneme sazeničky připomínající mladé obilí... sazeničky rostou velmi hustě, proto následuje...

3) červen-červenec - sazeničky vytrháme a svážeme do malých stohů, které rozneseme po poli, aby byly po ruce při sázení... pokud je na poli zase moc trávy, přejedeme traktorem ještě jednou (někdo nemá na pronájem traktoru peníze... nevím, jak se to řeší v takovém případě... první zorání se zvládne s pomocí malých traktůrků nebo párů volů)

4) červenec - sázíme, sázíme, sázíme...

Ke sklizni se dostanu později (tím mám na mysli někdy na podzim).

Dneska jsme dosadili poslední kus pole. Načasování jak má být, protože zítra odjíždím na prázdniny na sever Indie - Jammu a Kašmír. Vrátím se až začátkem srpna. Škola začíná 1.srpna, ale dostal jsem povolení na týdenní zpoždění. V Jammu dobrovolničí jedna kamarádka z ČR, takže budeme poznávat krásy tamních hor v tandemu.

Přeji všem příjemné letní dny podle vašich představ a až zas někdy budete mít k jídlu rýži, vzpomeňte si na nás na východě... my ji totiž pravděpodobně tou dobou budeme mít k jídlu taky :)

PS: Začal jsem se učit gramatiku jazyka hindí. Pobavilo mě, že místo "předložek" určujících místo mají "záložky". Takže zatímco u nás řekneme "kniha na stole," tady přijde nejdřív stůl, potom záložka a nakonec kniha (nemyslím záložku v knize, ale záložku jako předložku... rozumíme si...)

Zkoušky...	...	... (zasedací pořádek na tabuli)
Opravování písemek	Transport stohů sazeniček na větší vzdálenosti	Připravíte si malý svazek do jedné ruky a druhou odebíráte a strkáte do bahna
Když máte štěstí, přisaje se vám na nohu pijace... mě se tři dny vyhýbaly, a čtvrtý den jsem měl tři... šly dolů docela snadno	Obzvláště některá děvčata dosahovala úctyhodné rychlosti v sázení. Na druhou stranu nejedna z nich úctyhodnou rychlostí vyběhne ven z pole, když někdo ohlásí pijavici.	Pomalu couváte a před sebe strkáte do bahna sazeničky. Vzadu je budova, v níž bydlím. Na tohle místo mám výhled z okna.
Osobně jsem si to náramně užíval. Konečně trocha pohybu po tom věčném sezení nad písemkami.	Ještě jedna sázecí s výhledem na areál - vzadu zleva škola, hostel, kaple.	Duha, hezká děvčata mluvící cizím jazykem, spousta bahna a pijavice... prostě romantika jak má být :)
Blbinky, srandičky...	... a je hotovo!	Kluci z hostelu (ne všichni) jsou teď doma na prázdninách.