1. dopis z Indie

Jakožto dobrovolník vyslaný v rámci programu Adopce na blízko (pod Salesiánskou asociací Dona Bosca, o.s.) jsem se mimo jiné upsal k tomu, že se budu jednou za čas hlásit, jestli jsem v pořádku a jak se mi daří. Dobrovolníci se většinou hlásí formou dopisů, v nichž popisují, jak se jim daří, co dělají apod. Dovolím si zde zdůraznit rozdíl mezi tímto blogem a právě zmíněnými dopisy. Zatímco tento blog píši především pro své známé a snažím se ho psát pokud možno poutavě s přídavkem zajímavostí o Indii, dopisy budu zaměřovat především na svou dobrovolnickou činnost. Při čtení blogu se tedy někdy může zdát, že jsem odjel na dovolenou, protože zde sdílím hlavně zážitky a postřehy o místním životě. Dopisy jsou určeny všem návštěvníkům stránek projektu Adopce na blízko, což je zcela odlišná cílová skupina. Pravda je samozřejmě uprostřed. Mám zde určenou práci, jejíž vykonávání jsem přislíbil, ale zároveň mám i volný čas. Tolik na vysvětlenou, kdyby se náhodou někomu zdálo, že dopisy z Indie píše úplně jiný člověk :) Není možné popsat kompletní realitu mého života a záleží na tom, které střípky se zrovna rozhodnu sdílet. Dnes sem dávám odkaz na svůj první dopis, kde se můžete dočíst více o mých dobrovolnických povinnostech a níže přidávám pár fotek...

1. dopis z Indie - odkaz na web Adopce na blízko

Místní se moc rádi fotí (děti i dospělí) - často, když jsem míjel skupinku dětí s kamerou v ruce,
ozvalo se něco jako "Sir, sir, one photo?" :) (učitelé si takhle neřeknou... to ten jejich úsměv
a nadšení, když si všimnou, že je natáčím... ale samozřejmě ne všichni, některým je to jedno)

Žlutý tým

Modrý tým

Čekání bylo někdy trochu delší

Cílová rovinka

Skákání v pytli

Závěrečná disciplína